Rizika přenosu nemocí hmyzem

Mnoho lidí má obavy z nakažení infekcí po poštípaní hmyzem. Jsou tyto obavy přehnané? Na území Česka a Slovenska sice žije mnoho druhů hmyzu, které nás mohou poštípat a způsobit nepříjemné kožní reakce, jen několik z nich ale může přenést nakažlivou nemoc. V článku uvádím přehled jednotlivých čeledí a rizika spojená s poštípáním. Pro zjednodušení článek nesprávně zahrnuje mezi hmyz i klíšťata a další roztoče.

Členovci sající krev.

Nejvýznamnější čeledí z této skupiny jsou klíšťatovití (Ixodidae).

Nejrozšířenějším zástupcem je klíště obecné (Ixodes ricinus). Během svého vývojového cyklu, který trvá 2-6 let, prochází třemi stadii. Proto můžeme v přírodě nalézt klíšťata různých velikostí, tvarů a barev, které ale ve většině případů patří do jednoho druhu. Klíšťata všech stadií mohou na člověka přenést řadu infekcí. Nejvýznamnější jsou virus klíšťové encefalitidy a baktérie Borrelia burgdorferi, původce Lymeské borreliózy. Poměrně vzácně se vyskytují infekce bakteriemi Anaplasma phagocytophilum a Francisella tularensis. Existuje i teoretická možnost přenosu dalších agens, které se nevyskytují ve střední Evropě běžně, například provok Babesia microti, viry Tribeč, Bhandža, Uukuniemi, bakterie Rickettsia helvetica, R. sibirica, R.conorii, či Coxiella burnetti.

Ne každé klíště je nakažené. V některých regionech je přenášečem některé z nemocí větší část klíšťat a někde se nemoc nemusí vyskytovat vůbec. Klíšťata se vyskytují v trávě do výšky přibližně 1 metru (ne na stromech) a k jejich přenosu je nutný kontakt s kůží či oblečením (neskáčou). V nadmořských výškách nad 700 metrů jejich výskyt klesá, není ale vyloučený. Riziko přenosu infekce po přisátí stoupá s délkou přisátí (u borreliózy je podmínkou přenosu infekce přisátí několik hodin, přenos virových infekci je možný ihned).

Po odstranění přisátého klíštěte je potřeba sledovat místo přisátí. Pokud se v daném místě další den, nebo častěji až za několik dnů, objeví zarudnutí (ne ale hned v den přisátí), které se zvětšuje nad cca 5 cm, je potřeba vyhledat lékaře, ke zvážení zavedení antibiotické léčby. Pokud se flek neobjeví, ale v období přibližně 3 týdnů po přisátí dojde ke vzniku horeček bez jiného vysvětlení, je potřeba vyhledat lékaře určitě.

Ixodes ricinus (klíště obecné)  
Autor James Lindsey, CC BY-SA 3.0.
Lymeská borreliozá, erythema migrans.

Klíšťatům příbuzné čeledi jsou klíšťákovití (Argasidae), sametkovití (Trombiculidae) a čmelíkovití (Dermanyssidae).

Klíšťáci jsou přes den ukrytí ve zvířecích norách (i kurníky a holubníky) nebo v podlahách. Na rozdíl od klíšťat sají jen několik minut. Po přisátí se ale častěji objevuje zarudlý flek – alergická reakce. U přecitlivělých jedinců může být lokální reakce i většího rozsahu. Přenos nemocí na lidi nebyl prokázán. Léčba alergické reakce není potřeba. V případě významného svědění lze na postižené místo potírat gely k potlačení alergické reakce, které lze zakoupit v  lékárně (například Fenistil gel, Dimestyl gel, Psilo-Balsam).

Klíšťák. Zdroj: https://phil.cdc.gov

Drobné larvy sametek (0,1-0,2 mm) Neotrombicula autumnalis mohou být příčinou trombikulózy, kožního onemocnění vyskytujícího se koncem léta a na podzim. Larva bývá přisáta obvykle 1–2 dny, většinou v místech těsného kontaktu oděvu s pokožkou. Podstatou onemocnění je reakce alergického typu (kopřivka). Těžší formy mohou připomínat svrab. Pokud reakce neustupuje, lze použít antihistaminika.

Neotrombicula autumnalis.
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/m_klimes/ , CC BY-NC-ND 2.0
Erythema autumnale.
Zdroj: http://www.lucianoschiazza.it/documenti/Trombiculosi_eng.html.

Za druhou nejrizikovější skupinu, v našich podmínkách, lze považovat čeleď komárovití (Culicidae)

Celosvětově se jedná o skupinu přenášející největší počet nemocí, převážná většina se ale vyskytuje v subtropických a tropických oblastech (dengue, chikungunya, žlutá zimnice, různé arboviry). V našich podmínkách se vyskytující komár Culex pipiens běžně nepřenáší žádné nemoci. Existuje ale možnost přenosu západonilské horečky, jelikož její výskyt byl popsán i na Moravě. Další druhy komárů, Aedes vexans a Culiseta annulata, mohou být vzácně v některých oblastech přenášečem viru Ťahyňa, případně jiných virů.

Dané virové infekce nemají příznaky jiné, než jakákoliv virová infekce. Nemoc by se tedy projevila horečkou, bolesti svalů a kloubů. Došetřování nemá význam protože neexistuje léčba a příznaky většinou odezní do několika dnů. Pokud ale horečka neodeznívá a objevuje se silná bolest hlavy, nepříjemné vnímání světla, zvracení či vyrážka, je nutné konzultovat lékaře, nejlépe infektologa. Může se totiž jednat o zánět mozku způsobeny virovou infekcí. V takovém případě se zavádí léčba k potlačení zánětu, za hospitalizace.

Aedes vexans. Autor John R. Maxwell, https://bugguide.net/node/view/605374.

Bodalkovití (Stomoxyidae)

U nás rozšířená bodalka stájová Stomoxys calcitrans je vzhledem podobná mouše domácí. Krev saje hlavně na skotu a koních a zdržuje se často ve stájích a chlévech, případně na pastvinách. Občas napadne i člověka. Mechanicky může přenést infekce z okolí (viz. oddíl Členovci nesající krev).

Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans). Autor Steve Scholnick, https://bugguide.net/node/view/1587732.

Pakomárcovití (Ceratopogonidae)

Pakomárci jsou drobný hmyz (1–2,5 mm), šedočerné barvy těla, většinou se skvrnitými křídly. Přes den se zdržují ve stínu a při setmění napadají pasoucí se dobytek a koně. Můžou napadnout i člověka. Jejich bodnutí vyvolává u člověka silnou alergickou reakci, která někdy přetrvává až 2 týdny. Z druhu Culicoides obsoletus byl v ČR izolován virus Ťahyňa, jinak ale infekce nepřenáší.

Culicoides sp.Alergická reakce.

Muchničkovití (Simuliidae)

Drobné mušky (3–6 mm), sající krev na ptácích a savcích, některé druhy i na člověku, a to pouze ve dne, nejvíce ráno a k večeru. U lidí může dojít k silné alergické reakci anebo k nekróze tkáně. Při silnějším napadení zvířat na pastvě může dojít k úhynu zvířat při celkové intoxikaci, jak bylo několikrát pozorováno i v ČR.

Simulium sp. Autor Chris Joll, https://bugguide.net/node/view/1376130.

Ovádovití (Tabanidae)

Velké mouchy, v přírodě létají od června do srpna, sají krev na velkých savcích, zvláště koních a dobytku. Člověk je napadán druhy rodů Chrysops a Haematopota, nejčastěji na přímém slunci a před bouřkou. Ovádi jsou mechanickými přenašeči různých bakterií (viz. oddíl Členovci nesající krev).

Ovádovití.
Autor Bruce Marlin, CC BY-SA 2.5
Chrysops caecutiens.
Autor Hectonichus, CC BY-SA 3.0
Chrysops relictus.
Autor Eric Steinert, CC BY-SA 3.0.

Klošovití (Hippoboscidae)

V dospělosti obvykle bezkřídlé anebo křídla odhazující mouchy. Sají krev ptáků a savců, na člověku zřídka, a žádné nemoci na lidi nepřenáší.

Kloš jelení (Lipoptena cervi).

Štěnice (Cimicidae)

Hmyz s plochým tělem rezavé až tmavohnědé barvy, délky do 9 mm. Přes den se ukrývají v postelích, škvírách nábytku či zdí. Krev sají v noci. Jejich přítomnost prozrazují červenohnědé skvrny v místech výskytu (zbytky nestrávené krve). Sají krátce, přibližně 3–15 minut. Citlivé osoby reagují kopřivkou. V posledních desetiletích se objevují častěji i ve vyspělých zemích. Mohou se podílet na mechanickém přenosu bakterií.

štěnice obecná
(Cimex lectularius)
Autor: Piotr Naskrecki. https://phil.cdc.govPoštípaní štěnicí.
Autor: James Heilman, MD, CC BY-SA 3.0

Blechy (Siphonaptera)

Blechy některých druhů (kromě lidské Pulex irritans také kočičí Ctenocephalides felis, slepičí Ceratophyllus gallinae, méně psí Ctenocephalides canis, aj.) napadají člověka. Bodnutí svědí. U některých jedinců zanechává bodnutí pupence. V našich podmínkách nemoci na lidi nepřenáší.

Blecha.
Autor: James Gathany. https://phil.cdc.gov
Poštípaní blechou.

Vši (Anoplura)

Drobný bezkřídlý hmyz s plochým tělem. Krev sají několikrát denně. Jejich bodnutí bolí a svědí. Škrábáním může docházet k druhotné kontaminaci ranek bakteriemi a vzniku ekzémů a hnisání. Přenáší se přímým kontaktem a šatstvem.

Pediculus capitis (veš dětská) žije ve vlasech, zřídka na vousech a obočí. Její přítomnost obvykle prozradí hnidy (vajíčka ulpívající na vlasech). Phthirus pubis (muňka) žije v ochlupení ohanbí a v podpaží. Tyto druhy nepřenáší žádné nemoci. Na odvšivení se užívá vyčesávání hustým hřebenem nebo spreje či šampóny působící proti parazitům (insekticidy orthosan, malation, permetrin, pyrimifosmetyl). Existuji ale i vši odolné vůči některému z jmenovaných insekticidů.

veš dětská (Pediculus capitis).
Autor: Gilles San Martin CC BY-SA 2.0
Phthirus pubis. Zdroj: Rein M, editor: Atlas of infectious diseases, vol V: sexually transmitted diseases, Philadelphia, 1996

Členovci nesající krev

Jakýkoliv hmyz může přenášet baktérie, které na svém povrchu zachytil při kontaktu se zvířaty či prostředím (například výkaly, nemocnice, odpadní vody atd.). Jedná se o takzvaný mechanický přenos. Takovým způsobem by mohly být baktérie přeneseny i na potraviny, kde by teoreticky mohly po pomnožení vést například k rozvoji průjmu. Stejným mechanismem může být kontaminována i rána, kterou hmyz bodnutím způsobí nebo která byla na kůži již přítomná. Bakterie pak mají možnost vniknout do kůže a podkoží a způsobit tam infekci (flegmónu). U lidí bez významné poruchy imunity je toto riziko ale malé, protože imunita situaci zvládne. Místo poštípání může být bolestivé, oteklé, rudé a teplé, přesto ale není nutné ve většině případů antibiotika nasazovat. Až v případě vzestupu teploty lze o jejich užití uvažovat. Obdobné projevy mohou navíc vzniknout po poštípaní mravenci, včelou, vosou, sršní a dalšími členovci, kde léčba ve většině případů není potřeba žádná. U závažnějších reakcí spočívá v potlačování alergické reakce.

Autor: Matúš Mihalčin, Klinika infekčních chorob FN Brno

Zdroje

  • Mikrobiální zoonózy a sapronózy. Zdeněk Hubálek, Ivo Rudolf. 3., doplněné vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2014.
  • fotodokumentace: CDC – Public Health Image Library (PHIL) – https://phil.cdc.gov, https://en.wikipedia.org,  https://bugguide.net, vlastní fotodokumentace

Napsat komentář