Paraziti jako zdroj příjmů léčitelů

Mezi nejčastější mýty diskutované na laických fórech o zdraví patří mýtus o parazitech masivně napadajících člověka a způsobujících tak všemožné závažné zdravotní potíže. Článků vyvracejících tuto bludnou myšlenku je již výrazně méně. Důvody jsou nasnadě. Je nutné vyvracet tvrzení, která nejsou podložená žádnými objektivními argumenty. Zastánci teorií, které přisuzují parazitům zhoubné působení na organizmus člověka, čerpají zejména z toho, že se jedná o tvrzení tak nesmyslná, že většina lékařů se ho nepokouší nijak vyvracet. Proto je snadné lidem s dosud neobjasněnými zdravotními problémy vsugerovat, že za vše mohou paraziti a je nutné terapeuticky zasáhnout alternativní, dobře placenou léčbou. Proto i tento text nebude psaný jako fakta s doporučeními, ale jako popis problému a snaha oponovat tvrzením na internetu.

Na ambulanci se setkáváme se dvěma typy pacientů. Častější jsou pacienti, kteří si přítomnost parazitů v těle diagnostikovali sami – na základě popisu na internetu, někteří parazity dokonce vidí chodit po svém těle (jedná se zpravidla o halucinace). Jiní přicházejí se závěrem od léčitele a přáním léčit již vybrané parazitární druhy (většinou je současně požadováno přeléčit i chlamydie, borrelie a herpetické infekce – všechno mikroby, u kterých nikdo nepochybuje, že se kolem nás běžně vyskytují a s většinou z nich se každý člověk opakovaně setkává). Popisované potíže se u pacientů liší, zahrnují symptomy odpovídající postižení jakéhokoliv orgánu. Kromě sporadických případů roupů u dospělých či vzácných případů škrkavek, se obava pacientů z parazitární nákazy nepotvrdí a jsou dále došetřování u jiných odborností, podle popisovaných symptomů. S parazity se lze setkat častěji u lidí, kteří to ani netuší. I v tomto případě se jedná spíše o jednotky případů ročně, a téměř vždy o cestovatele po návratu z exotických oblastí. Jednoznačně nejčastější jsou myiázy. V posledních letech se objevují častější případy echinokokózy jater získané i v České republice. Popis jednotlivých druhů parazitárních infestací by byl velmi rozsáhlý, proto uvádím jen odkazy na Wikiskripta či Wikipedii, kde je průběh infekce orientačně správně popsán.

Vyšetření u léčitelů

Prohledal jsem prezentace několika léčitelů parazitů s cílem najít argumenty, které by bylo možné vyvracet. Zjistil jsem ale, že jejich argumentace není postavená na dokazování pravdivosti vlastních tvrzení, ale na zpochybňování metod založených na vědeckých postupech, které údajně přítomnost parazitů prokázat neumí. Někteří léčitele svými tvrzeními vyvracejí i základní středoškolské poznatky z biologie a chemie. U jiných jsou prezentace sofistikovanější. Používají tvrzení, které nelze nijak ověřit. Snad s očekáváním, že to čitateli nevadí. Jediným postupem v diagnostice parazitů u léčitelů je často náhodný výběr nemocí, které pacientovi vygeneruje buď geniální přístroj, nebo přímo sám léčitel. Zkusím proto popsat konvenční metody používané v diagnostice parazitů.

Medicínské metody

Paraziti se mohou v lidském těle nacházet buď ve střevě, nebo migrovat teoreticky jakoukoliv tkání. V prvním případě je lze prokázat ve stolici nebo přímo ve střevě, a to samotným okem nebo mikroskopem. Argumentace „paraziti tam jsou, ale byl vyšetřen špatný vzorek“ může být pravdivá. Aby se této situaci předcházelo, vyšetřuje se vždy stolice opakovaně. Jako protiargument lze použit četnost zjištěných pozitivních nálezů z celkového počtu vyšetřených vzorků (navíc se vyšetření provádí jen u pacientů, u kterých se pozitivní parazitární nález alespoň teoreticky očekává). Například v parazitologické laboratoři FN Brno je pozitivních řádově několik promile vyšetřených vzorků. Další možností průkazu parazita je záchyt tohoto mnohobuněčného organizmu při pozorování pouhým okem. Oslovil jsem proto primáře Endoskopického centra FN Brno, který vyšetřoval tisíce pacientů koloskopicky (kamerou prohlížel tlusté střevo). Za celý život ale u pacientů viděl jen několikrát roupy. Žádné články tasemnice odcházející z tenkého střeva nebo jiné parazity nikdy nepozoroval. Jedná se přitom o jedno z největších endoskopických center v ČR. Ani na argument o odchodu článku parazita do stolice nelze spoléhat, většina domnělých „parazitů“ (všechny, které jsem odesílal do laboratoře já) nebyly pod mikroskopem v parazitologické laboratoři hodnoceny jak „parazit“, nýbrž jako nestrávené zbytky potravy nebo textilní vlákna.

Odlišnou situací je přítomnost larvy parazita v jakékoliv tkáni člověka. Zde se diagnostika opírá o zvýšené hodnoty počtu eozinofilů (typ bílých krvinek, který brání organizmus proti parazitům) nebo specifické imunoglobuliny E (protilátky, které bílé krvinky tvoří po kontaktu s parazitem). Využít lze i zobrazovací vyšetření jako rentgen plic, ultrazvuk jater, CT nebo MRI břicha, mozku či jiných části těla (nejčastějším nálezem jsou cysty v játrech). Oční vyšetření může prokázat granulomy na očním pozadí. Někdy je směrodatný výsledky biopsie (odběr podezřelé tkáně jehlou nebo operačně a zhodnocení pod mikroskopem po speciálním barvení).

Pokud je prokázána parazitární nákaza a zahajuje se léčba, je povinností zdravotníka onemocnění nahlásit Státnímu zdravotnímu ústavu. Počty zjištěných napadení parazity u lidí za posledních 6 let (vybrané druhy parazitů) uvádí tabulka.

Diagnóza 2012 2013 2014 2015 2016 2017
Enterobiasis 495 520 724 774 1 017 947
Giardióza 49 46 42 33 45 28
Amébóza 17 11 16 9 21 4
Askarióza 33 20 28 16 15 21
Tenióza 6 30 18 6 5 6
Echinokokóza 0 2 6 3 4 1
Leishmanióza 4 2 0 1 3 2
Schistosomóza 7 0 1 10 1 0
Trichinóza 1 0 2 0 1 0

zdroj: Státní zdravotní ústav, www.szu.cz/publikace/data/vybrane-infekcni-nemoci-v-cr-v-letech-2008-2017-absolutne

poznámka: Myiázy se povinně nehlásí a diagnostika i léčba probíhá na ambulanci. Po naříznutí kůže skalpelem stačí parazita pinzetou z podkoží vytáhnout.

poznámka 2: Povinně se nehlásí se také toxokaróza, co je zřejmě nejčastěji se vyskytující parazitární onemocnění ve střední Evropě, u kterého se ale léčba zahajuje zcela výjimečně – zejména u očních a mozkových forem.

Význam alternativní medicíny

Alternativní medicína má opodstatnění u pacientů, u kterých nebylo prokázáno somatické onemocnění nebo dosud není známá specifická léčba. Pokud nejsou alternativní postupy aplikovány na úkor prokazatelně účinné léčby, většinou nelze namítat (hrozí jen nežádoucí interakce případných bylinných extraktů s léčivy, které pacient současně užívá). Zejména u pacientů, kde dominují potíže psychického rázu, lze očekávat efekt. Benefitem může být i určité „odlehčení” zdravotního systému, který je bohužel koncipován tak, že nepočítá s dostatečným časovým prostorem pro komplexní rozbor psychických potíží klientů. Pacienti mají navíc jednoznačně větší adherenci k léčbě, kterou částečně nebo plně hradí. Stejný argument lze ale použít i opačně. Léčitelé jsou závislí na platbách klientů, proto ochotně vymýšlí další nemoci a doporučuji novou a delší léčbu, kterou si pacient u nich kupuje.

U některých metod alternativní medicíny (zejména užívání různých chemikálií určených k desinfekci povrchů či k léčbě zvířat) hrozí bohužel ale i poškození zdraví pacienta, které léčitel včas nemusí odhalit. Někdy si léčitel škodlivý účinek nepřipouští, zejména pokud je pacient dobrým zdrojem financí. Skutečné poškození některého z orgánu je však vždy léčeno (někdy již jen konstatováno) metodami konvenční medicíny.

 

autoři: MUDr. Matúš Mihalčin a MUDr. Roman Stebel

Klinika infekčních chorob FN Brno a LF Masarykovy Univerzity Brno

Napsat komentář