Antibiotika. Kdy mají význam?

Antibiotika

Antibiotika jsou léky schopné usmrtit některé baktérie. Každé antibiotikum má určité spektrum účinku. Neexistuje antibiotikum, které působí na všechny baktérie. Obecně lze říct, že antibiotika se širokým spektrem účinku (tj. ty, které zabírají proti velké skupině baktérií), mají více nežádoucích účinků. Je proto optimální volit antibiotikum cíleně proti „známému nepříteli“.

Jelikož každé antibiotikum má nějaké nežádoucí účinky, užívání musí mít jednoznačně pro pacienta větší přínos než rizika. Z nejčastějších rizik lze uvést zažívací potíže, možnost alergických reakcí, zátěž pro játra nebo ledviny (které musí antibiotikum z těla odstranit) a narušení přirozené mikroflóry (baktérií, které máme v sobě a potřebujeme je k obraně proti jiným infekcím nebo k trávení). Dalším rizikem je možnost vzniku rezistence (odolnosti baktérií vůči antibiotikům). Vzniklá rezistence následně znemožní použití původního antibiotika. Navíc, rezistentní baktérie se můžou usídlit i u jiných lidí a v prostředí.

Je důležité zmínit, že ne každá potencionálně nepřátelská baktérie musí nutně způsobit infekci. Jsou časté situace, kdy přechodně nosíme na sliznici pneumokoka, zlatého stafylokoka, meningokoka či jiné baktérie, které se po určité době samy vytratí (vytlačí je „dobré baktérie“). Odborně se tomuto jevu říká kolonizace neboli nosičství. Případný rozvoj infekce závisí na aktuálním stavu imunity, kterou může ovlivnit fyzické či psychické vyčerpání, špatná výživa, kouření, předchozí infekce nebo některé léky či nemoci. Další specifickou situaci jsou potencionálně nebezpečné baktérie, které máme v těle celý život (a musíme je tam mít), ale v určitou chvíli se dostanou na „špatné místo“. Příkladem můžou být Escherichia coli, Klebsielly, Proteus a mnoho dalších bakterií zcela běžně se vyskytujících v tlustém střevě a ve stolici. Pokud se tyto baktérie dostanou do močových cest, můžou způsobit infekci. Stát se to může například při malém příjmu tekutin, kdy se močová trubice pravidelně neproplachuje močí.

Antibiotika nemají žádný vliv na infekce způsobené viry. Viry způsobují například většinu infekcí dýchacích cest. Pokud máme kromě škrábání v krku i rýmu a kýcháme, jedná se téměř jistě o virovou infekci. Existuje jen několik virových infekcí, které lze léčit použitím antivirotik. Jedná se ale o závažné, až život ohrožující, infekce. Pro antivirotika platí to samé, co pro antibiotika – mají závažné vedlejší účinky a jejích použitím vzniká rezistence, často bez možnosti náhrady za jinou léčbu. Proti řadě virů ale existuje očkování.

Kdy nasadit antibiotika?

Rozlišit bakteriální a virovou infekci není v první dny onemocnění snadné. Rizikoví pacienti, zejména užívající jakoukoliv imunosupresivní terapii, pacienti po chemoterapii, bez sleziny, s chronickým srdečním, ledvinovým či jaterním onemocněním, cukrovkou nebo starší jak 65 let, by měli být vyšetření lékařem. V ostatních případech lze vyčkat vývoje a dostavit se v případě vzniku horečky nebo dalším zhoršení stavu. Po 24 hodinách již má smysl uvažovat o vyšetření hodnoty CRP v krvi (ne vždy je nutné), případně dalších vyšetřeních. Hodnoty CRP řádově v desítkách většinou svědčí o bakteriální infekci. Nasazení antibiotik nelze ale ani pak považovat za automatický další krok. Například u průjmových onemocnění, u pacientů bez jakéhokoliv chronického onemocnění, není většinou potřeba antibiotická terapie a postačuje zvýšený příjem tekutin.

V situacích, kdy není úplně jednoznačný důvod k okamžitému zavedení léčby, je lepší vyčkat výsledku mikrobiologického vyšetření (které trvá 3 dny) a léčit pak antibiotikem, které bude určitě zabírat.

Sérologické vyšetření

Onemocnění můžou způsobit i baktérie, které lze obtížně kultivovat a nemusí způsobit ani zvýšení hodnoty CRP v krvi. Jedná se o relativně vzácnější infekce. Ve střední Evropě lze jako příklad uvést borrelie, mykoplasma, ehrlichie, tuberkulózu, syfilis, chlamydie či další. Přímý průkaz baktérií je obtížný, protože jich je v těle málo a těžko se množí v laboratorních podmínkách. Detekujeme proto protilátky proti těmto bakteriím v krvi a jejich změnu v čase (sérologické vyšetření). Protože protilátky proti borreliím a chlamydiím má velká část populace (setkali se s danou infekci někdy v životě, ale nevzniklo onemocnění), je nutné hodnotit zejména symptomy onemocnění, které jsou specifické. Pozitivní výsledek z laboratoře rozhodně neznamená, že baktérie jsou v těle pacienta. Nasazení antibiotik je lepší nechat na odborníka, který dané onemocnění již opakovaně viděl a léčil. Onemocnění vyvolané těmito baktériemi většinou neprobíhají tak rychle, aby bylo nutné nasazovat antibiotika ihned.

Příklady špatného užití antibiotik

  • nasazení antibiotika jako prevence práceneschopnosti při jakékoliv infekci
  • na kašel, jakkoliv dlouho trvající, většinou antibiotika nezaberou
  • nasazení 3-denních antibiotik (azitromycin) – mají význam jen u lidí s alergií na jiné antibiotika nebo u specifických infekcí (například legionelový zápal plic), jinak vzniká zbytečná rezistence na celou skupinu antibiotik – makrolidy a často i linkosamidy
  • dlouhodobá bolest kloubů je vzácně způsobena probíhající infekci a antibiotika proto nezabírají ani po měsících užívání

 

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.